#10: Good Charlotte - Keep Your Hands Off My Girl

(Všechna jména a příjmení následujícího textu jsou změněná. Jinak je všechno bohužel pravda.) 

(...) Druhý den jsem na rovině už moc nepadala, pumy (sic) byly mou radostí a svah jsem sjížděla bez hůlek, aniž bych hodila stola¹. Krev mi ale pila Jana. Ta do mě furt hučela, že lyžovat pluhem není lyžování, a snažila se mě učit lyžovat '"normálně". Do piče! Ona lyžuje od dětství a, kurva, ono se to pak lehce říká a ukazuje! A když mně to furt nešlo a ona na moje připomínky, že mi to stačí takhle ("Tohle není lyžování!"), že mi to k ničemu nebude ("Lyžovat musíš umět!" Musím!?), že se stejně už nikdy na hory nedostanu ("Tak proč jsi sem jela!?"), už křičela, opět mi bylo do breku. A pak, že mě předá Pospíšilovi. Ten se divil, co se děje, že jsem včera dělala pěkné zatáčky. Jana mu předvedla, jak "hrozně" lyžuju a on že: "Pěkný pluh." Nepřerazili byste ji!? Tak jsem se nasrala, všem jsem ujela, na všechny fuckovala a jela si to pěkně po svém bez hůlek několikrát po svahu. FUCK OFF! 

(...)

Na pokoji jsem byla se Sylvou, Míšou a ještě jednou holkou. Z Jany mě často hrabalo. Ještě jsem o tom nepsala, ale v poslední době jsme se dost hádaly. Ona je totiž člověk: 1.) strašně náladový; když má dobrou náladu, tak člověk, aby se z ní zbláznil, když má špatnou náladu, tak se všichni kolem ní musí zase nejspíš přetrhnout, 2.) kterej musí mít vždycky pravdu a poslední slovo, 3.) strašně si věřící, což je taky na zhrábnutí. Při jedné večeři jsem se s ní už normálně pohádala. Ona je fakt úplná blbka. Cosi začala, že nemá ráda, když někdo pomlouvá lidi, které nezná, jak jsem třeba já nadávala na Coufalku (jenže já ji znala dost dobře). Já na to, že každej má snad právo na svůj názor a ať laskavě zase nenadává jen mně, když to říkala i Sylva. Ona, že u Sylvy aspoň vidí, že to už pochopila, no to jsem málem spadla ze židle! Já padám! Není tak náhodou Sylva ten věčně nespokojený člověk, kterej na všechny nadává!? Já jsem kdysi dávno pronesla cosi o Coufalce, Sylva na ni měla kecy furt, ale špatnej člověk jsem tu zase já! To už jsem se teda nasrala, cosi jsem jí řekla, už ani nevím co, a s výrokem, že prostě musí mít vždycky pravdu, jsem odešla od stolu. To ale nebyl konec všeho… Ona se nám ten večer ještě nastěhovala do pokoje!

Donesla si matračku a spala na zemi. Měla v úmyslu tam spát i zbylé tři noci. Ten večer pro mě nastala naprostá krize. Být někde o samotě, normálně bych se mega rozbulela. Však jsem si taky myslela, že mě klepne, jak pořád dokola mlela pantem o Maďarech². Začala jsem nenávidět její hlas a hnusil se mi způsob jejího vyjadřování. Na další den to opravdu vypadalo, jako by se tam nastěhovala. Pořád měla ty svoje kecy, skákala po postelích a dělala machírky. Nedalo se to vydržet, a tak jsem na protest odešla do společenské místnosti na TV. Přála jsem si, ať se něco stane, páč mi bylo jasný, že další noc s Janou nepřežiju. A pak se stal zázrak! Na Óčku pustili GC. Normálně byste nevěřili, co s člověkem dokáže hudba udělat. Jako bych se opět vrátila do obrazu. Došlo mi, že žiju GC life. Že semhle patřím. Lidi, dyť já úplně zapomněla na GC a jejich filozofii The Anthem! GC mi opět dali naději, jako to už udělali tolikrát. Před večeří jsem šla ještě chvíli na pokoj a… TO BYSTE NEVĚŘILI! Jana tam ležela na zemi. 

Zeptala jsem se, o co jako jde, a ona, že se praštila do topení. Já, jestli nechce pomoct zvednout, ona, že ne, že by se jí udělalo špatně. Pro sebe jsem si říkala: "Holka, co to zase hraješ?" Janička, hypochondr se špatnou náladou, byla opět na scéně! Zašly jsme za zdravotnicí, a nakonec se ukázalo, že tam má jen bouli a byla z toho asi otřesená. PANEBOŽE! Fakt trapka! Tohle bylo zase nějaký divadlo!? Co je to za pičovinu, že když se člověk trochu bouchne do hlavy, leží kvůli tomu na zemi jak přejetej vlakem, pak dlouho spí, a dokonce ještě ráno je z toho v prdeli!? Co to je, sakra!? Aha, sorry! Já zapomněla, že Janička má vysoký a nízký tlak, stále je jí špatně, stále ji bolí hlava atd. atd. atd. Možná, že jí křivdím, ale copak je normální, aby člověk dělal kvůli malé bouli takový rodeo!? 

No ať se stalo, co se stalo, faktem bylo, že tu noc spala Jana ve svým pokoji. A mně to bylo všechno jasný. Seděla jsem u TV a přemýšlela, jak se mi to vrátí. Ne, že bych na Janu poslala nějakou kletbu, ale tu noc s námi opravdu nespala, čili moje přání bylo vyslyšeno. A jak známo, člověk nikdy nemá všechno. A tak jsem tak přemýšlela, ale vůbec nic mě nenapadalo. Faktem je, že něco se stalo. A já ještě ten večer s nostalgií vzpomínala, jak pohodový to bylo s Janou… (maybe to be continued)

1.) Oblastní výraz pro "spadnout"..., no dobře, používaly ho asi jen dvě holky. Vzniklo to tak, že kamarádka odněkud pochytila spojení "hodit vrbu", které mi vůbec nedávalo smysl a říkala jsem, že je to stejná blbost, jako kdybych říkala třeba "hodit stola". And here we go! Ohledně té vrby jsem na netu ale nic nenašla, takže kdo ví, co to vlastně znamenalo nebo jak se to mělo říkat. :D

2.) V chatě byli společně s námi ubytovaní Maďaři, respektive Slováci mluvící maďarsky.

Když jsem poprvé uslyšela "Keep Your Hands Off My Girl", byla jsem zděšená. V té době jsem sice už věděla, že Good Charlotte nejsou punk, ale tohle byla jednoduše hrůza a já nevěděla, jestli brečet, nebo svou bývalou nejoblíbenější kapelu definitivně zavrhnout. Jenže víte, jak to někdy bývá. Dáte tomu víc poslechů, zjistíte, že je to vlastně docela poslouchatelný a aniž si to pak stačíte pořádně uvědomit, nenáviděný song je najednou vaším oblíbeným. Jo, jsou tam syňtáky, Joel se tam pokouší o něco na způsob rapování a vyjmenovává tam všechny ty cool značky, což vůbec není punkový, jenže pak se to rozjede, přijdou hutný kytary, mně naskočí husina a "the record keeps playin' the same old song". Můžu to poslouchat pořád dokola a nikdy se mně to neomrzí. 

Abych navázala na dramatický úvod aka fragment deníkového zápisku o lyžáku na střední - jo, přesně tenhle song začal hrát na Óčku během mého malého mental breakdownu. Můžete říct, že to byla jen náhoda, ale samozřejmě, že to nebyla náhoda! To, co následovalo, byl hotový deus ex machina, to se prostě nedá jinak vysvětlit. Jestli vám přijde, že náš lyžák byl vyhrocený; ano, byl. V tom textu bych se dneska nepoznala, protože jsem nekonfliktní člověk a žádná drama piča (abychom zůstali u vytříbeného slovníku mého šestnáctiletého já, haha, ne, že by teď byl jiný), ale řekněme, že extrémní lidé vás občas dohání do extrémních situací. A tím bych to asi diplomaticky ukončila. 

PS: v tom klipu byla předzvěst mé další éry, ale tehdy jsem o tom ještě nevěděla. Hledej nálepku na Benjiho (dvojče zpěváka) kytaře :)

Najdete na: Good Morning Revival (2007)

Také by se vám mohlo líbit: Good Charlotte - River, Everything Everything - Night Of Long Knives, Foals - What Went Down