"Panebože, to je tak strašně moc dobrej track! To snad ani není možný." Před nedávnem jsem si po dlouhé době pustila klip "March Of The Pigs" a jak to už tak bývá pod vlivem omamných látek (čti vína), nemohla jsem vyjít z údivu, jak neskutečně parádní věc to je. Protože je! Je to jedna z nejlepších nahrávek alternativních devadesátek a pravděpodobně můj nejoblíbenější song Nine Inch Nails, i když kvalitativně seřazovat jejich tvorbu úplně nedokážu.
Je to taky jeden z prvních songů, které jsem si v šestnácti od NIN pustila... Okej, to kecám. Úplně první byly "Dead Souls" a desky "With Teeth" a "Year Zero". "March Of The Pigs" je první věc, kterou jsem si pustila z éry starých NIN. Jak svému šestnáctiletému já nyní závidím; tak ráda bych to všechno zase objevovala od začátku!
"All the pigs are all lined up, I give you all that you want."
O něco méně si závidím ty temné časy, kterými jsem si tehdy procházela a kterým mi NIN (a třeba taky Joy Division, The Cure nebo Marilyn Manson) dělali hudební doprovod. Nehledejte za tím nic tragického, prostě se jen do mého života vkradla depresivní fáze. A už nikdy z něho nezmizela.
"March Of The Pigs" reprezentuje vzteklou, chaotickou a zběsilou tvář kapely. Skvěle ho doplňuje videoklip Petera Christophersona, který se točil na jeden zátah (ovšem na více pokusů). Dějový minimalismus v klipu vyvažuje na straně druhé jinak introvertní Trent, který je jako vždy při živých vystoupeních v amoku a odhazuje jeden mikrofon za druhým. Zkrátka NIN bez velkých uměleckých kliček, v celé své opravdovosti, odhalující tvrdé jádro uvnitř. Zajímavě mohla dopadnout i další roztočená verze klipu, jehož část můžeme znát alespoň díky DVD Closure.
Najdete na: The Downward Spiral (1994)
Také by se vám mohlo líbit: Nine Inch Nails - Wish, 16Volt - American Porn Song, Marilyn Manson - Get Your Gunn
Že je "Blue Weekend" ojedinělá deska, dokazuje i to, že se stále nemůžu rozhodnout, který moment mám na ní nejradši Je to punkrockový mejdan "Play The Greatest Hits"? Kalifornské pábení "Delicious Things"? Anebo otvírák "The Beach"? (Nebo něco úplně jiného?) Uznávám, takhle to mám s Wolf Alice pokaždé. S jejich alby žiju dlouhé měsíce/roky po vydání a v různých etapách života se nacházím v různých skladbách. Poslední měsíce u mě jednoznačně vede právě "The Beach".
"When will we three meet again? In thunder, lightning, in rain."
Pamatuju si to jako dnes. Byl slunečný páteční podvečer na začátku června před dvěma lety, když se mi do uší poprvé rozeznělo to jemné vybrnkávání. Seděla jsem na balkoně a pro ten vzácný okamžik jsem si nalila i nějaké levné víno z večerky. Nové album Wolf Alice po čtyřech předlouhých letech! Kolik věcí se za tu dobu změnilo. Když jsem poprvé poslouchala předcházející "Visions Of A Life", zrovna jsem u babičky uklízela. Dnes babička nežije a v tom domě jsem už pět let nebyla... Ale to je jiný příběh.
Teď jsme už v roce 2021 a já se zaposlouchávám do prvních tónů "The Beach", podle mě jednoho z nejlepších otvíráků, které jsem měla tu čest slyšet. Tehdy jsem ještě netušila, že stojím na okraji vzácného životního období překypujícího zážitky a radostí. (A jo, něco podobného jsem psala už tady, ale já za to nemůžu. Rok 2021 prostě takovej byl!) Den po vydání "Blue Weekend" jsem se ani nevím jak ocitla na šíleném večírku u někoho v bytě. Když jsem po desáté dopoledne v obzvláště parnou neděli mířila na bus domů, cestou mi v hlavě zněly všechny ty nové melodie a já litovala, že nemám sluchátka, abych si je mohla pustit. To byla taky první věc, kterou jsem po návratu udělala. Bála jsem se, že si kvůli následné kocovinové depce ty songy zase zprotivím. Jenže tenhle den byl jenom jeden z mnoha. Za týden byl už dávnou minulostí, protože se staly další věcí a já byla na jiných akcích a setkávala se s dalšími lidmi. A "Blue Weekend" mi byl ochotným soundtrackem do pozadí - ani to jsem toho červnového večera ještě nemohla tušit. Jak moc se mnou ta deska splyne. A že některé texty budou skoro doslova kopírovat můj život. Kolikrát se vám takové věci dějí?
"Let me off, let me in. Let others battle, we don't need to battle and we both shall win."
Zatím ale nechme za sebou fantaskní večírek kdesi v Los Angeles (nebo třeba v Praze), prázdný dům, který prosvětluje měsíční světlo, nebo kuchyň, ve které se tančilo na nejlepší hity. Zatím jsme stále na začátku. Na scénu rozvážně nastupuje kytara, přidává se hlas Ellie, která cituje první verše ze Shakespeareova Macbetha. Připojují se další nástroje, atmosféra se prohlubuje. Kytarová bomba pokojně tiká, až v druhé půli za doprovodu sboru a orchestru vybuchuje v grandiózní finále.
"The Beach" je songem o přátelství, odpuštění, radosti i smutku. "The Beach" je letní nadechnutí, podzimní nostalgie, zimní melancholie a jarní naděje. I close my eyes and imagine I'm not there...
Najdete na: Blue Weekend (2021)
Také by se vám mohlo líbit: Honeyblood - Braid Burn Valley, Wolf Alice - The Last Man On Earth, Caroline Ross - Love / Lover / Friend
