Ve třeťáku na střední jsem měla období ženských punkových kapel. Záměrně neuvádím riot grrrls, protože bandy, které jsem poslouchala, se k tomuhle hnutí přímo nehlásily. Pod pojmem riot grrrls si znalejší hudební posluchač navíc automaticky vybaví Bikini Kills, s jejichž filozofií jsem se taky moc neztotožňovala. Moje svatá trojice byla 7 Year Bitch, L7 a Babes In Toyland. Podle téhle premisy měla být "Yuk Foo" od Wolf Alice láskou na první poslech. Nebyla.
"Am I a bitch to not like you anymore? Punch me in my face, I wouldn't even fight you no more."
Zprvu jsem nevěděla, co si o tom songu myslet. Všechno to řvaní, sprostý slova, zprofanovaný edgy hesla. Přišlo mi to jenom jako póza, vztek na efekt. Jako když je vám patnáct a chcete se vzbouřit rodičům, tak začnete dělat všechny ty puberťácké pičoviny, které ale postrádají jakýkoliv hlubší smysl. Strašně prvoplánový. Nedocházelo mi to. Nakonec jsem to ale i já pochopila.
Ušetřím vás vašeho času a nebudu vám popisovat jednu ze svých trapných "romancí", které jsem v létě 2017 prožívala. Něco vám ale povím: Víte, jaké lidi nesnáším? Takové ty, kteří furt dělají jakože o vás mají zájem, ale přitom zájem vůbec nemají. Určitě je znáte taky. Osobně tuhle mentalitu nechápu, protože já když zájem nemám, tak ho třeba... ani neprojevuju? Wau. A když zájem mám..., tak ho třeba fakt mám? Wau. Logické myšlení, k němuž někteří pravděpodobně nikdy nedospějí. Postupem času jsem zjistila, že zádrhel byl jednoduše v tom, že ten člověk byl bez pardonu debil a já nakonec byla ještě vděčná, že to tak (ne)dopadlo, ale tyhle věci vám dochází až později. Tehdy jsem byla jenom nasraná. Na sebe. Na něho. Na celý svět. A furt jsem to musela ze všech stran řešit, protože overthinking. "Yuk Foo" se mi líbilo stále víc a přesně si pamatuju na ten aha moment.
"'Cause you bore me to death. Well, deplore me, no, I don't give a shit."
Šla jsem tehdy někam dva a půl kilometrů pěšky, večer jsme dělali táborák. Měla jsem být v pohodě a těšit se, ale namísto toho jsem zase řešila nepodstatný věci. A pak jsem už vnitřně vybuchla. "Proč mám být JÁ v hajzlu z toho, že někdo jiný je idiot? Už mám toho po krk!" V hlavě jsem si vybavovala slova textu "Yuk Foo" a úplně všemu jsem už rozuměla. A už jsem věděla, v čem tkví léčebná síla songu. Sebedestrukční pitvání nitra à la NIN nebo zápisky z podzemí plné metafor à la Sleigh Bells jsou sice fajn, ale občas prostě máte chuť jenom zakřičet: "Jdi do hajzlu! Nezajímáš mě!" "Yuk Foo" je vztek ve své nejryzejší podobě.
"And now I'm fucked and that fucks you too, haha. So fuck the world and you and you and you!"
Když to převedeme do univerzálnější podoby, "Yuk Foo" je feministický vzkaz všem lidem, kteří od vás pořád něco očekávají a na základě každého vašeho rozhodnutí a činu si o vás dělají úsudek. Můžete je věčně poslouchat a věřit jim. Nebo se na to taky vykašlat. Zůstat sví. A ukázat jim důrazný prostředníček. FUK YOO!
