středa 21. listopadu 2018

#3: Harry Styles - Sign Of The Times


Nebudu si hrát na pokrytce. Doby, kdy můj hudební vkus definovali dramaturgové rádií, jsou (díkybohu) už dávno pryč. Na stranu druhou mi ale nedělá problém si rádio sem tam jako zvukovou kulisu pustit. Když třeba vařím. Opaluju se. Skládám o Vánocích puzzle. Jo, to poslední je vyloženě moje vánoční tradice a celý rok se na to těším. Stejně tak v létě u táboráku je tradicí něco si nechat zahrát (a tradicí moderátorů je v 80 % případů nám to nezahrát, ale whatever). Mám ráda rádio na koupališti, protože vám tam vždycky můžou zahrát váš oblíbený song. A co je víc než u vody poslouchat dobrou hudbu?

Jasně, že mainstreamová rádia hrají vesměs sračky, ale kvůli těm pár parádním věcem, které na vás z éteru můžou vybafnout, není úplně špatný si je občas pustit. A hlavně je to pořád způsob, jak narazit na nové věci, i když to je u mě v posledních letech spíše ojedinělý jev. Díky rádiu jsem třeba loni poprvé slyšela tuhle věc. Zprvu jsem si jí moc nevšímala. Musel to ale být osud, furt to na mě odněkud útočilo, až se mi to začalo líbit. To jsem ještě neměla tušení, kdo je interpretem songu. Bylo to zrovna pátek před hodama, první říjnový týden, když jsem seděla s kámoškou v našem oblíbeném baru. Jukebox zatím nejel, tak se z reproduktorů linula televize naladěná na Óčko. A hele, co tam náhodou začalo hrát. Plna zvědavosti jsem se otočila k obrazovce, abych už konečně zjistila, kdo to zpívá a... WTF!? Vždyť to je Harry Styles z One Direction. Líbí se mí písnička od Harryho Stylese, haha! Hudební snob fakt nejsem, ale tohle mě pobavilo.

Ale despekt stranou. To je přece moc jednoduchý smést někoho ze stolu jenom proto, že One Direction. Myslím, že na svém debutovém albu zpěvák s přehledem prokázal, že to není jenom hezounek z bravíčkových plakátů, a má na to mít podobně velkolepou kariéru jako třeba Robbie Williams. Mimochodem Styles válí taky na plátně.

"Sign Of The Times" je hodně silná věc. Začíná baladicky a postupně se rozvíjí do epického pop rocku plného emocí. Pro mě má tahle skladba velký význam i díky svému textu. I když jsem se tedy před nedávnem dozvěděla, že prý to má být jakási poslední řeč umírající matky čerstvě narozenému dítěti (ehm... co?), pro mě jsou to hlavně slova útěchy a povzbuzení do těžkých životních chvílích. "Prostě už přestaň brečet, musíme se odsud dostat," úpěnlivě burcuje Styles, a i když si nejste jistí, jestli má pravdu, strašně moc mu chcete věřit. Že začalo poslední dějství a konec černých dnů je na dosah.

Takovej ten song na opilecké zpívání ve tři ráno v hloučku kamarádů. Ne že bych to někdy zažila. Ale zazpívala bych si, ne že ne. 



Najdete na: Harry Styles - Harry Styles (2017)
Také by se vám mohlo líbit: Robbie Williams - Feel, Tom Odell - Another Love, Ben Howard - A Boat To An Island On The Wall