#2: Yuck - Get Away

Mám takovou zajímavou vlastnost promeškávat zajímavá alba v době jejich vydání. "Hurry Up..." od M83, první díl měsíční trilogie Kida Cudiho nebo Kendrickovo "Good Kid, M.A.A.D City" - ty všechny a ještě desítky dalších jsem objevila až s prošlou lhůtou. Což samo o sobě ničemu nevadí, ale občas není špatný něco hajpovat, když to hajpuje i celý širý bdělý svět. S Yuck a jejich eponymním debutem je to trochu jiný příběh. Výjimečně jsem byla při smyslech a tu desku jsem objevila v době, když jsem ji objevit měla. Tedy v roce 2011. To, že člověk vnímá, neznamená ale, že skutečně vnímá, jestli mě chápete. Po krátkém flirtu jsem si album z počítače zase smazala. Stejně jsem čas od času dostala chuť na vypalovačku "Get Away". A nikdy jsem se nepřestávala divit, yuck Briti dokážou udělat takhle amerikánský zvuk. Dodnes mi prostě nenamluvíte, že ta kapela není doopravdy z USA, kašlu vám na Wikipedii.

"Panoramic view, that's one thing I won't do.."

Loni se ale něco změnilo. Ráda bych řekla, že za to mohla nějaká událost, která mě opět donutila dát si "Get Away" do sluchátek, ale mám dojem, že to byla prostě jenom další random chuť si tu písničku poslechnout. A najednou jsem dostala chuť si po letech poslechnout taky celé album a stal se zázrak - ta deska byla ve skutečnosti vý-bor-ná! Vůbec si nezasloužila po pár týdnech skončit v koši počítače; zasluhovala si být součástí mých souborů navždy! A ten song? Okej, dělat žebříčky nejoblíbenějších skladeb ever je dost nevděčná práce, takováhle rozhodnutí po mně nechtějte, ale můžu říct, že je v první trojce? Ne, protože je spíš v první dvojce! Song z roku 2011 se stal soundtrackem mého léta 2017. Na stranu druhou proč ne, když Yuck můžou být zase nejlepší devadesátkovou kapelou 10's? (a nemůžu si odpustit sdílet i tento dobový článek, jehož pointu ani po těch letech nechápu, ale pořád se mi strašně moc líbí. Některé odkazy jsou bohužel již nefunkční...)


"Not even the pain kicks in, tell me when the pain kicks in..."

I když vydali ještě další dvě nahrávky, pro mě jsou (stejně jako třeba Sex Pistols) skupinou jednoho alba. S odchodem zpěváka Daniela Blumberga (aka mladého Bob Dylana) v roce 2013 odešlo i to, co Yuck činilo natolik exkluzivními. Duch debutu se zkrátka vytratil a z Yuck je dnes už jen průměrné alternativně-rockové uskupení nerozpoznatelné od mnoha dalších. Co se dá dělat. Nám 90's kids bylo holt předurčeno jenom vzpomínat na devadesátkové kapely, které si ani nepamatujeme. AMEN.

PS: A zrovna teď jsem zjistila, že Blumbergovi letos vyšla sólo nahrávka. A zní to celkem dobře..., ok, poslouchám teprve první písničku, ale je prostě fajn slyšet po letech zase jeho hlas. Je to kluk šikovnej, dejte šanci i jemu.

Najdete na: Yuck (2011)
Také by se vám mohlo líbit: Tired Lion - I Don't Think You Like Me, Violent Soho - Saramona Said, Smashing Pumpkins - 1979